Toto je příběh mého setkání s Aura Somou Equilibrium no. 54. Serapis Bey.
Dlouho se říká, že světlo nepřichází bez tmy a já cítím,
že můj život tato slova rozhodně potvrzuje.
Vyrůstala v Praze, hlavním městě České republiky, známé také jako
„Stověžaté zlaté město“, „Srdce Evropy“, „Matka měst“.
Madam Praha a celé Čechy byly těžce zneužívány ruskou okupací komunistické éry,
která se chýlila ke svému konci, a to skrz Sametovou revolucí do sladkých rukou svobody.
Můj osud se poněkud shodoval s osudem mé země, neboť celý můj život byl spojen
s desetiletími chaosu, zneužívání a nevýslovných tragédií doma,
což je jen pár zkušeností, ran a jizev, které jsem získala.
Se svou „odcizenou“ rodinou nemluvím, protože jsem tuto kapitolu svého života uzavřela.
Vzpomínky však žijí dál a já je sdílím ve své připravované knize „Konečně jsem volná“.
Nicméně léčení ran a jizev z minulosti a ničení řetězů, které mě svazovaly byla něco jiného.
Moje cesta k uzdravení byla, stále je a s největší pravděpodobností bude i nadále hrbolatou.
Navštívila jsem mnoho léčitelů, podněcovačů, budičů a šamanů, vyzkoušela mnoho terapií, které mi pomohly na mé pouti než jsem našla ty, které vše zásadně změnily.
Mnozí nic netušili, mnozí soudili a mnoho samozvaných pracovníků světla způsobilo větší škody než dobra a nechali mě ještě ztracenější a vystrašenější, že to nebude brát konce.
Destruktivní myšlenký o sebenenávisti, pocitů viny že za všechno můžu já,
a silné bezradnosti a sebelítosti, jsem se i přesto zvedla a pokračovala jsem dál.
Poznala jsem, že svoboda a síla světla nepřichází ignorováním negativ a vyhýbání se temnotě, jak mnoho knih a ideologií new age se snažilo přesvědčit, ale tím, že půjdeme přímo k ohňům Mount Doom a postavíme se čelem temnotě.
Jen tam jsem mohla zničit řetězy, které mě svazovaly, zjizvely a děsily.
Stejně jako mé odhodlání a víra, že si zasloužím lepší život, která mě vedla k
útěku z násilného dětství do pražských ulic a prakticky mě udělala skoro bezdomovcem,
kdy jsem ještě stále byla na střední škole, mě vedlo uvědomění že se útěkem zachráním. Život na ulici pro mě znamenalo svobodu a „cokoli bylo lepší než být tam“,
stejně tak bylo i mé odhodlání uzdravit se a „zlepšit si život“.
Můj útěk za svobodou do pražských ulic byl mou vlastní sametovou revolucí,
která mě osvobodila, ale nebyla konečnou.
Byl to jen odrazový můstek a skutečné výzvy teprve začaly.
V mých očích jsem viděla, že pokavaď se vzdám a nenajdu cestu,
můj život by se stal jen naprostou ztrátou času a já se nevzdávala.
Božské načasování bylo všechno.
Byla jsem indigový válečník a víra byla vždy mou zbraní.
Myslím si, že i dodnes jsem jakýsi „duchovní gangster“.
Přesto to trvalo desetiletí a půl, než jsem se přestěhovala do jiné země
a stala se matkou dvou dětí, spolu s řadou mistrovských zasvěcení do mnoha
léčebných modalit, včetně změny své identity, abych přerušila svou minulost
a pouto ke svým předkům, než jsem si našla někoho a něco, co fungovalo.
Nejen, že se můj průvodce před tím nemohl zhmotnit,
protože se do Irska přestěhovala teprve nedávno, ale protože se dělo mnoho věcí
za zákulisím, kterých jsem si tehdy nebyla vědoma... až mnohem později.
V té době jsem take začala pracovat s Aura Somou.
Aura-Soma je uceleným systémem práce s barvami as jejich působením na tělo,
mysl a vědomí člověka. Základem tohoto systému je sada dvoubarevných lahviček Equilibrium, které jsou tvořeny dvěma částmi, olejem a vodou, v poměru 1:1.
Obsahují výtažky z rostlin, energie drahokamů, minerálů a barev. Emulze,
která vznikne protřepáním obou částí, se nanáší přímo na tělo.
Aura Soma se zabývá odstraněním nemocí a problémů
vzniklých psychickou, duševní nebo mentální nerovnováhou.
Objevila jsem ji kdysi během andělského workshopu, který jsem absolvovala
a o mnoho let později, se otevřela práci s těmi krásnými barevnými lahvičkami
vedle mých terapií. Vzhledem k tomu, že už jsem byla dost citlivá na energie,
cítila jsem každý posun a změnu hluboce.
Často jsem používala i 4 lahvičky najednou, abych vytlačila všechnu tu bolest,
šoky, traumata a rány z mého bytí co nejsilněji. Byla jsem uchvácena.
Nikdy v životě by mě nenapadlo, jak mocné ve skutečnosti jsou....mluvit o transformaci;
nejen že mě měnily, posouvaly, transformovaly, tlačily, táhly a uvolňovaly
věci na duševní, fyzické a emocionální úrovni, ale také měnily věci v mém životě.
Lidé začali přicházet a odcházet, ze skříně mi neustále vypadávali kostlivci, lidé, se kterými jsem od dětství nemluvila začaly navazovat kontakty a tak dále a tak dále.
Začaly se dít změny.
Pak přišlo Serapis Bey Equilibrium no. 54. Očista silou světla;
nejsilnější láhev v celém systému Aura Soma. Byla to moje sedmá láhev.
Začala jsem používat čirou na čirou Equilibrium a nanášela jsem ji na celé tělo jako krém.
Jen pár dní po použití lahvičky se celá moje bytost rozpadla jako rozbité zrcadlo.
Nezadržitelně mi tekly slzy, o kterých jsem si myslela, že to byly ty, které nikdy neplakaly kvůli všemu, co se mi v životě stalo. Navíc mi sjela kůže na celém obličeji, krku a hrudníku
a vypadala jsem, jako bych měla popáleniny 3. stupně. (Tušila jsem že se očišťuje minulost.)
Také jsem skoro nespala, nejedla a sotva jsem znala své jméno. Bylo to, jako by všechna ta bolest, jed, toxiny a všechno ostatní co jsem dusila a udusala bylo nemilosrdně vytlačováno z hlubin mé bytosti no povrch a jen tak svobodně to jít nechtělo. Kromě těchto událostí se zas tak nic zásadního nestalo a já si říkala, ok, to je vše, co mi tato láhev dá.
Ale pak…
Týden poté, co jsem dobrala celou lahvičku (což trvalo 2 týdny), mi zavolalo neznámé číslo. Když jsem odpověděla, na druhé straně telefonu se mnou začal mluvil člen mé "odcizené" rodiny. Nechtělo se mi věřit. Byla jsem vedená k vytvoření nového jména, nové identity, odstěhovala jsem se do jiné země, abych se od toho všeho vzdálila a přesto mě dokázali najít. Nemohla jsem však pochopit proč, vždyť jsem po nich nikdy nic nechtěla a nepřála jsem si s nimi mít nic společného.
Pak mi prosvitlo hlavou, že právě toto je kouzlo láhve Serapis Bey, která vytáhla kostlivce
a odstranila pavučiny mé minulosti. Můj odcizený člen rodiny mluvil o velmi špatném zdravotním stavu mé matky a mě v té době došlo , že to nejmocnější léčení a možná to jediné nejůčinější, které skutečně změní mě a můj život, je radikální odpuštění.
Bylo to buď teď, nebo nikdy.
O týden později a díky pomoci mé úžasné druhé polovičky, který mě povzbudil, abych jela,
jsem nastoupila do letadla a přistála v lůňě Madam Prahy; která je mou bohyní,
mou "matkou" starající se o mě, když jsem neměla nikoho jiného.
Šla jsem přebývat ke své nejlepší kamarádce Terezce.
Ona, také vysoce intuitivní, energeticky citlivá duchovní bytost, zdravotně postižená,
mě doprovázela do bytu mých rodičů na okraj Prahy, kde ty ruské výškové byty připomínaly klec pro králíky, vracející mě do mého bezradného dětství. Celá ta oblast, díky mým zkušenostem, pro mě představovala pražský Mordor – „temnotu Země“,
kde bdělé oko nikdy nespí.
Stála jsem před zavřenými dveřmi Mordoru, nohy se mi třásly, srdce mi bušilo
a se zpocenýma rukama jsem volala všechny anděly, archanděly a bytosti světla
a Pána Boha, aby mi pomohli překonat strach, pomohli dodat tu odvahu a ochránili mě.
Moje nejlepší kamarádka se schovala za roh a čekala na mě na schodech, kdybych potřebovala pomoc. Zazvonila jsem.
Po chvíli se dveře otevřely, moje odcizená rodina stála na druhé straně.
Nepoznali mě.
Cítila jsem, jak mě něco silně tlačí do zad, a tak jsem vešla dovnitř.
Moje nejlepší kamarádka později řekla, že viděla a cítila obrovskou kouli silné andělské energie, která ze mnou proudila jako vodopád. Věděla jsem, že je to všechno o mých záměrech a činech, ne o tom, zda budou nebo nebudou přijaty.
Asi si dokážete představit, jak jsem se bála, že mě zavřou a zase zmlátí do mdlob,
nebo něco horšího. Všechna ty léta zneužívání jsem nedoufala, že se tito lidé někdy změní.
Na rohu chodby malovali stěnu svalnatí malíři a to mě uvádělo do klidu, kdyby náhodou se něco dělo. Policajti byli navíc hned přes silnici. Kamarádka dostala pokyn volat o pomoc, kdybych začala křičet, nebo se dlouho nevracela. Netušila jsme, co mě čeká, tak jsme musela být pro jistotu připravena. Ale lidé, kteří strávili roky v pozice diktátora,
byli v troskách. Energie uvnitř byla temná, napjatá, intenzivní, beznadějná, plná zoufalství.
Zázračně se mi podařilo najít sílu obejmout svou velmi nemocnou matku,
která trpí progresivním stádiem RS a mnoha dalšími zdravotními problémy,
zlomena nejenom celoživotním obětováním se péčí mého těžce postiženého bratra ale hlavně jednáním a spolužitím s těžkými energiemi mého otce, který měl diktátorský postoj.
Nenechte se zmást, že nehrála roli v tom, co se stalo.
Byla stejná jako on, jen ne v takové míře, ale ona neměla sílu se mu kdy postavit.
Zjistila jsem, že už od nich nemůže přijít žádná fyzická újma.
Otec ode mě utekl, když jsem tam stála a objímala svou plačící matku.
Věděla jsem, že konečně mám zpět sílu rozhodovat o sebe samé a o svém životě.
Oba se usedli v pokoji mého bratra, který nenašel sílu si mi ani podívat do očí
a celou dobu strávil s hlavou otočenou na druhou stranu.
Pozvali mě, abych se posadila, ale já cítila že nesmím překročit práh toho pokoje
a tak jsem zůstala jsem na chodbě. Cítila jsem, že tak jsem chráněna.
Nastalo trapné ticho, a po chvíli jsem řekla, že mám 2 děti a pár dalších drobností.
Pak jsem vyslovila: Odpouštím Vám za vše co se vůči mě tady stalo.
Nervózně na mě koukali a nic neříkali, ale bylo mi jedno, jestli mají pocity viny.
Jejich vlastní popření nebo akceptování, bylo jejich vlastní výzvou a já za to nebyla zodpovědná, ani za to, abych přesvědčovala. Já jsem věděla, že jsem zodpovědná za sebe.
Najednou jsem ucítila stejný energetická tlak na zádech a bylo to znamení, že je čas jít.
Moje matka mě doprovodila ke dveřím a já byl zpátky venku.
Zaplavil mě ohromující pocit, který mi dal vědět, že to bylo pravděpodobně naposledy,
co jsem je viděla. Alespoň jsem to udělala, co bylo správné, než bylo příliš pozdě.
Uvědomila jsem si, že bez ohledu na to, jak náročné a bolestivé bylo mé dětství,
cítila jsem, že si zaslouží odpuštění. I oni dělaly jak nejlépe uměli v době a prostředí
a zkušenostmi které jim byli k dispozici. Každý procházíme svými zivotními cestami.
Nenarodili jsme se tu, abychom zde na Zemi hráli určitou roli, ze které se učíme a vyvíjíme?
Jejich role vůči mně pro ně byla stejně bolestivá jako celoživotní dopady, které to na mě má.
Nepleťte si to prosím s omluvou za jejich činy. To není to, co mám na mysli.
Měla jsem na mysli, že prostě není potřeba je i sebe nadále trestat.
Já a moje nejlepší kamarádka jsme se rychle vrátily metrem do centra Prahy,
a protože se mi v metru začalo dělat velmi zle, zamířili jsme do nákupního centra Anděl.
Sedly jsem si v centrum Anděl vedle sebe do kavárny, když přišla ta nejsilnější změna.
Ucítila jsem hluboký příval energie která mým tělem projela jako kulový blesk málem srazila.
Začala jsem se třást, bez pocity zimy, dostala jsem silné závratě, očima nešlo zaostřit
a vše co jsem očima viděla se mi zobrazovalo jako statistický šum v televizní obrazovce.
Po dobu asi 3-4 hodin v kuse jsem navštěvovala toaletu každých 2-5 minut a tělo mě nutilo
pít hodně vody, aby zklidnilo tu těžkou dehydrataci, kterou jsem najednou pociťovala.
Byla jsem vyděšená až do morku kostí, nevěděla jsem, co se se mnou děje, a myslela jsem,
že půjdu do nemocnice na pohotovost a že dost pravěpodobně je to můj konec.
Kamarádka Terezka mě ale uklidňovala, že jsou to silné čistící procesy, které byly aktivovány
mým upřímným odpuštěním a že jsem musela jen počkat až to přejde.
Někdy v životě nemůžeme vždy napravit věci nebo vztahy.
Často jediné, co lze vyléčit, je odpustit a nechat pustit.
Nebudu napravovat s nimi svůj vztah, protože to není potřeba.
Bylo by prostě šílené to udělat. Odpuštění nespočívá v zapomenutí toho, co se stalo,
a v usmíření s tím co se stalo. Vracet se by byl naprostý masochismus.
Odpuštění spočívá v uvolnění energie, která je připoutána k té bolesti, traumat, šoku a utrpení toho, co se stalo. Tím umožníme, aby se rány začaly hojit, protože odpuštěním
vše pustíte a do těch uvolněných prasklin Vaší duše a těla pak může přijít Boží léčivé světlo.
Zázrakem jsme se k večeru dopravily k ní domů, kde jsem lehla na postel a spala asi
13 hodin v kuse. Ráno jsem se cítila sice stále slabá, nestabilní a roztřesená, ale i přesto znovuzrozená. Očištění mé bytosti pomocí síly světla byla aktivována a já zlomila ty řetězy.
2017 © Ester Young, All Rights Reserved