Pokud jde o kreativní inspiraci,
pak tento nádherný krátký film do značné míry zahrnuje to,
co někteří považují za ztracené umění.
Toto je óda velkoformátového fotografa.
Fotografování je pro mě téměř meditativní stav.
Je to něco, co je majestátní a zároveň pokorné
a emocionální síla, kterou vkládáme do našeho umění, je to,
co vytváří tu jakousi svůdnou auru, která nás tak přitahuje.
Je to čas na reflexi našeho života a světa kolem nás,
které pak promítáme do našich fotografií.
Jak napsal Kenny Werner ve své úžasné knize Mistrovství bez úsilí,
které doporučuji každému, kdo se věnuje umění, a nejenom hudbě:
„Nakonec si hudebníci z celého světa musí uvědomit potenciál svého povolání.
Stejně jako šamani můžeme sloužit jako léčitelé, metafyzici, podněcovatelé, budiče,
duchovní průvodci a zdroje inspirace. Pokud je hudebník osvětlen zevnitř,
stává se lampou, která rozsvěcuje jiné lampy. Pak slouží planetě a jejím lidem,
uzdravením toho, co nás trápí. Taková hudba je opravdu důležitá. Říká se, že
"pouze ten, kdo poslouchá, může skutečně velet." Když je umělec ponořen do služby,
znovu a znovu se vzdává, dochází k dalšímu paradoxu:
Všichni ostatní ho vidí jako mistra."